I tak kázal Vianney (O pokoře)

I tak kázal Vianney

dalších devět kázání svatého faráře arského

O pokoře

V této promluvě Vianney mluví nejprve o podobenství o farizeji a celníkovi v chámu, kdy farizej se před Bohem chlubí jak je dobrý a ctnostný a děkuje, že není jako ten celník, který stojí opodál, kdežto celník se bije v prsa a prosí Boha o smilování. Celník upřímně lituje, což je Bohu milejší než neskromný postoj farizeje. Vianney zde vyzdvihuje právě tento postoj kajícníka. Potom zde mluví o skutcích, které se líbí Bohu. Jsou to právě ty, které konáme s pokorou. Vianney také říká, že pýcha je matkou všech hříchů. Pokoru také staví na první místo ze všech křesťanských ctností. Vyzdvihuje zde také malé děti, protože jsou pokorné a nemají v sobě zvrácenosti. Dozvídáme se také, jak se projevovala pokora u některých svatých, kteří ji měli na heroickém stupni a je zde vysvětleno že lidé jsou s pokorným člověkem moc rádi, kdežto s pyšným už ne. Pokora je také velmi dobrá obrana proti zlým duchům, kteří ji nemohou vystát. Vianney pokoru rozděluje na vnitřní a na vnější. Vnější pokora spočívá ve věcech jako třeba nechválit se před ostatními, nemluvit příliš o sobě, nevyhledávat pochvaly, nehádat se s ostatními a i jiné věci. Vnitřní pokora spočívá spíše v tom přijímat bez odporu všechny negativní reakce od ostatních a uznat že ke všemu potřebujeme Boží milost. To, jestli máme pokoru se pozná také při prožívání mše svaté a při modlitbě, kdy se buď soustředíme anebo jsme roztěkaní a naše účast je spíše bezmyšlenkovitá. Pravá pokora se projevuje i při zpovědi. Vianney káže, že pokud se sami skutečně známe, tak prostě musíme být pokorní. Vede nás k tomu Boží velikost, pokora Ježíše a vlastní ubohost. Musíme si také uvědomovat, že sami ze sebe nemáme nic, že vše máme od Boha. Z těchto všech důvodů je velmi potřebné o pokoru prosit a neustále se v ní cvičit.

A.M.I.M.S., editor: Marek Dunda